A jelikož o zajímavé zážitky tu není nouze a dal jsem se do psaní malého blogu. Pokud se pustíte do čtení, doporučuji jistou dávku nadhledu ;-).
...aneb dodržování práv a povinností vystavovatele na výstavách ve Švýcarsku
Tentokrát jak jsme pekli croissanty a jaké nás potkalo překvapení...
Výlet do Bernu - hlavního města Švýcarska - Fotoreportáž
Ženeva, město hodinek a památek - pokochejte se s námi - Fotoreportáž
Fotoreportáže ze tří krásných švýcarských měst - Murtenu, Bernu a Ženevy. Na fotkách mimo našich maličkostí a Elišky a Lilu, najdete i Petru Kastlovou a její pudlíky - Rubiho, Nina a Sísu (ta je ale i naše - napůl ;-) ) a červeňáska Jazzíka, který patří Yvoně Kotroušové.
Jak se jezdí MHD ve švýcarsku? Co je fajn a co je pro dítě Prahy a letitého veterána pražských linek zase k vzteku? Všechno v článku... :-)
Už si nevzpomínám ve kterém, ale v jakémsi českém časopise jsem narazila na zmínku o slavném čokoládovém festivalu ve Švýcarsku. No a jelikož tuhle malou zemičku rozhodně chceme poznat se všema jejíma krásama, rozhodnutí bylo jasné.
Je pozdim a čas jedné z našich oblíbených pochoutek, tedy dýní. K tomu se váže jedna taková hezká věc a to nakupování na odpočívadlech, kde na Vás nikdo nezírá a můžete okounět a vybírat si jak dlouho se Vám zlíbí.
Abychom trochu oživili naše zážitky zde ve Švýcarsku a také ze zvědavosti, vydali jsme se na karnevalové oslavy v Murtenu. to je městečko od nás co by kamenem dohodil - vlastně na druhé straně jezera - cca 40 km od nás.
Tvrdí se, že češi vypijí na celém světě nejvíce piva; Francouzi vypijí na celém světě nejvíce vína. A Švýcaři zase snědí nejvíce čokolády. Je krásné, když každá země dojde k některému prvenství.
Se střídavými pobyty v Čechách jsme oba více (Honza) či méně (moje maličkost) spíše stále ve Švýcarsku, celý dlouhý rok a půl (alespoň pro mne). Jakže se ten náš život vlastně změnil?
Švýcarsko je úžasná země, kde více než jinde platí; pokud máš na něco papír, jsi za vodou. Proto nás ani nepřekvapilo, když jednoho dne přišel dopis, který hlásal:...
Třídění odpadu je tu věc naprosto běžná asi tak jako dýchání. Stále ještě mne sice udivuje, že lidé zastavují u kontejnerů svá auta, aby z nich vyskákali a naplnili nenasytná břicha hladových kontejnerů, ale měla bych si zvykat. Za třídění odpadu se prostě tady nikdo nestydí, takže noční plížení ke kontejnerům rozhodně není v módě.
aneb Vánoce a a Silvestr v Neuchâtelu.
Pár postřehů o místních Vánocích a o oslavách nového roku...
A všem do nového roku... ale co bych se tu opakoval, raděj si přečtěte článek ;-).
Stávkování se nevyhýbá ani spořádanému Švýcarsku. Jak na mne působila místní demonstrace...
Jak se "důstojně a světácky" pohybovat po lesních cestách, turistických trasách, naučných stezkách a všude tam, kde jste schováni v lese.
Švýcar, myslím tím dospělý jedinec může a nemusí psa vlastnit. Pokud ho vlastní, bývá to obvykle člověk pohodový, milý, rád Vás pozdraví a dá se s Vámi do řeči. Inu pejskař, většina z nás je také taková. :-) Pokud Švýcar psa nemá, řídí se jeho vztah k osobě psa vlastnící zřejmě nějakýmy pravidly. Tyto pravidla pravděpodobně získávají při studiu.
Několik nezávisle závislých zamyšlení o švýcarské nátuře, pohledu na své okolí a přístupu, aneb Neuchâtelští Švýcaři po šesti týdnech...
Francouzština je na první pohled prima jazyk. Ale už na ten druhý lze objevit podivuhodné věci a zvlášť, když dojde na přímé setkání...
Moje první postřehy z části alspké země velkých jezer, strmých kopců, záludného jazyka a zajímavých odlišností, aneb všechno je vždycky trochu jinak, než si člověk z povzdálí myslí.