Stávka ve Švýcarsku

V autobuse se dozvíte všechno. Tedy, pokud dáváte patřičný pozor na to, co se tam píše. Mimo klasických údajů jako linka č 2 (v mém případě), jméno zastávky, kolik je hodin, tam mimo jiné obvykle bývá upozornění na akce, které by mohly ovlivnit a nebo zesložitit dopravu. Cestou na lekci francouzštiny jsem si tohoto hlášení nevšimla, protože jsem se snažila si ještě narychlo něco zopakovat z předchozí lekce.

Bylo cca 18 hodin, kdy jsme se po dvouhodinovém vzdělávání dostaly s kolegyní Patricií ven. Už se setmělo, ale začalo se něco dít. Pruh na protější straně vyhrazený pro taxi a autobusy byl najednou obsazený policisty. Za nimi jelo auto s amplionem, který řídila žena a ve volném čase (protože jela krokem, měla ho víc než dost) vykřikovala cosi do amplionu. Asi místní rozohňovačka dostávající do varu ji nasledující demonstranty.
Nebylo jich málo. Ale na naše poměry byla demonstrace velmi klidná a spořádaná. Málokdo opakoval po "zahřívačce" její slogany, i když ostrůvky se v moři našly. Lidé třímající v rukou transparenty, vlajky, černou rakev, se postupně šinuli ulicí dolů, do centra města, na náměstí.

České demonstrace bývají většinou hlasitější a trochu odvázanější. Patricia z Mexika nedokázala pochopit, proč demonstrují v tak nemožnou hodinu (osobně si myslím, že v tom má prsty místní radnice, která jim demonstraci v jiný čas nepovolila), že jsou tak ukáznění a že je jich málo. Inu v Mexiku se prý demonstruje každý den, divoce a člověk si prý občas není jistý zda vyvázne ze setkání s demonstrací se zdravou kůží.

Had lidí se postupně odplazil níže a já se dočkala i autobusu, který jel za nimi. Cesta to byla dlouhá a pomalá, protože jet krokem není žádná slast, ale po asi 10 minutách (obvykle cesta trvá tak 2 minuty) jsem vystoupila na Place Pury, centrální přestupní stanici autobusů.
Dav demonstrantů bylo postupně zesilujícně slyšet, někam se šinuli. Ale opět na náš vkus vcelku potichu... Protože jsem potřebovala koupit nějaké potraviny, vydala jsem se na nákupy a nechala demonstraci svému osudu. Po cca půl hodině jsem měla vše, co jsem chtěla (i pár věcí navíc. :-) ) a směrem k zastávce autobusu už nebylo po demonstraci ani vidu, ani slechu.
Ale demonstrace pokračovala dál. Když jsem projížděla kolem náměstí, kde se konají trhy, všichni tam stáli namačkáni na sebe a byli potichu... Jak poznamenal Honza, kdyby alespoň drželi v ruce svíčku nebo zapalovač, bylo by se na co dívat. Ale takhle?!

Možná to byl nádech před bouřlivou částí programu demonstrace, ale já jsem si odnesla z demonstrace jen to, že kupa lidí pohromadě umí i mlčet. :-) Je pravda, že z jednoho pozorování se obecné závěry dělají špatně, proto si počkám na další, byť třeba za jiným cílem než demonstrací za lepší sociální práva a služby...

PS. O tom, že v autobuse se dozvíte všechno - při cestě domů tam bylo upozornění na demonstraci. A běhalo stále dokola...