Zkouška na psa
Certifikovaný pes
Švýcarsko je úžasná země, kde více než jinde platí; pokud máš na něco papír, jsi za vodou. Proto nás ani nepřekvapilo, když jednoho dne přišel dopis, který hlásal: každý majitel psa ve Švýcarsku musí absolvovat povinné lekce výcviku psa. Navíc, jste-li prvomajitel a nebo neměl-li jste psa před rokem 2008, musíte navíc absolvovat teoretické lekce. Inu, co se dá dělat, jdeme do toho...
Kde se cvičí?!
Naštěstí byl na spodní straně oficiálního dopisu i odkaz na internetové stránky, kde je možné absolvovat tento povinný výcvik. Jedno jméno se náramně shodovalo se jménem našeho místního veterináře, jakož i adresa. Bylo jasno. Tam a nikam jinam. No, dopadlo to trochu jinak. Veterinář nám oznámil, že je certifikovaný (= má papír) pouze na teoretickou část. Nicméně, viděje naše zoufalé výrazy, zvednul telefon a zavolal své známé. Jsme tedy zapsáni do kurzu.
DogMotivation
Tak se jmenuje cvičiště, které jsme navštěvovali. Uvítala nás energická paní a šlo se na věc.
Musíme absolvovat 5 povinných lekcí - takové minimum. Co tedy naši psi umí? Ptala se.
Pokrčila jsem rameny a řekla, tak od všeho trochu. Umí základní povely, některé cviky
z dogdancingu a protože s většinou jezdíme po výstavách, samozřejmě jak s předvést.
No, snad to bude stačit, říkám si v duchu.
Z výrazu paní se nedalo nic vyčíst.
Pochopila jsem až později, že v podstatě až na dva či tři cviky uměli naši pudlíci
mnohem více, než se od nich požadovalo. Nejdříve rekognoskovat terén s pejsany
(procházka po cvičišti, aby si pejsani mohli vše očuchat a cítili se tam jako doma)
a vzhůru do toho. A co tedy je ono výcvikové minimum?
1. Patušé
Nemám ponětí, jak se to píše (pas touché, pozn. Honzík).
Ale tohle překrásné francouzské slovo má u nás ekvivalent Fuj.
Podstata výcviku spočívá v házení dobrot na zem a povelu fuj
. Cvičí se s různými modifikacemi. Pes sedí a házíte před něho dobroty.
Pes sedí a někdo jiný (= instruktorka) mu hází dobroty. Pes leží a pokládáte mu dobroty
na packu. Opět platí povel patušé=fuj. Základ tohoto cviku naši pejsani znají,
proto to bylo naprosto v pohodě. Pod dojmem první lekce jsem se jala procvičovat
povel Fuj i doma. Dopadlo to tak, že pudlíci jeden po druhém zalezli pod stůl a
tvářili se, že jsem se zbláznila, když jim házím dobroty a křičím na ně Fuj.
Když prý nevím co chci, raději si jich nemám všímat. :-)
Myslím, že jsme poměrně zklamali instruktorky, které předpokládaly, že každý pes je ochoten
si od cizího cokoli vzít. Zkoušely to nejprve s granulemi (v životě jsem u našich psů
neviděla větší nezájem) a potom s psími dobrotami. Naši pejsani si od nich nikdy nic
nevzali a považovali je za krajně podezřelé. Lilu to dotáhla k dokonalosti.
Můžu před ní naházet tunu frolíků a ani jeden si nevezme. Když před ní hází dobroty
někdo jiný, podívá se na mne s výrazem - to nemyslíš vážně. A s tímto výrazem odchází
z dosahu dané instruktorky. Inu, zlatíčko. ;-)
2. Retur
Retur čili u nás krásný povel Ke mně. Výcvik je v podstatě stejný jako v Čechách.
Pejskovi dáte povel sedni, následně zůstaň a odcházíte. Instruktorka pro jistotu stojí
vedle něho a sleduje, jak se pejsek chová. V přípdě, že opustí své stanoviště, upozorní
Vás, že je něco špatně a následuje oprava cviku. U úplných začátečníků potom pomáhá pejska
držet. Ale zpět k majiteli pejska. Po cirka 15ti metrech se zastaví, otočí a volá svého
pejska. My máme s pejsany dohodnuto na přivolání Ke mně široce rozevřenou náruč, povel
a jméno psa. Začínáme ze dřepu a cvik považujeme za naučený, když už si nemusíme dřepat
a můžeme normálně stát. Zde se cvičí povel ke mně na zdvihnutou ruku, jako když máváte
na někoho známého.
Modifikací tohoto cviku je přivolání kolem misky s dobrotami (= granulemi).
Tudíž retur kombinované s patušé, pokud je potřeba. Další ztíženou modifikací
je schovávání se pejskovi. To bylo jediné, kdy ti naši zaváhali. Ale brzy pochopili,
co se od nich chce a že psovod schovaný pod tlustou dekou (při teplotách kolem 30 stupňů,
čili zážitek i pro něj) je to, co hledají. Jenom Lilu ze začátku stávkovala. Když jsem
zašla za roh a schovala se, ani se nehla. Potud správně. Ale na povel Ke mně se taky ani
nehla. To už není správně. :-) Asi se urazila, že jsem ji tam nechala...
Nicméně napodruhé už to zvládla na jedničku.
3. Du rest
Pro povel du rest nemám plný český ekvivalent. Nejvíce se tomu blíží povel Čekej. V překladu to je Odpočívej (ba ne, je to spíš zůstaň, pozn. Honík). Nicméně podstatou je, aby pejsek zůstal na místě v dané pozici a počkal až se k němu vrátíte vy. Nejčastěji jsme cvik cvičili z polohy couché (čti kušé), tedy lehni. Modifikací bylo odložení na trampolíně, kde pejsek dostal povel du rest a my jsme si s instruktorkou nad jeho hlavou házeli tenisákem. Napoprvé to naše chlupaté potvůrky samozřejmě nezvládly, ale během dalších dvou lekcí už je to nijak nerozhodilo.
4.Chůze u nohy
Teď si nemohu vzpomenout na francouzské slovo. Každopádně chůze u nohy s prověšeným vodítkem a nebo bez něho. Jistá modifikace byla v případě, když se instruktory rozhodly rozptylovat psa a šustili granulemi v misce opodál. Naše pejsky to ale nijak nerušilo. :-)
5. Change a gauché (čti šónž a gušé), change a droit (šónž á droat)
Opět neznám český ekvivalent. My jsme si ho pojmenovali na vlevo a vpravo
(to je ten ekvivalent, pozn. Honzík :-) ).
Podstatou cviku je změna strany, na které pejska vedete. To se může hodit například ve městě.
Jde o to, ale pejsan věděl, že si za Vašimi zády má přejít doleva a nebo doprava.
Hodí se to například, když byste ve městě potkali cizího psa a nebo dítě hysterisky křičící,
protože se Vašeho psa bojí. Uznávám, že se to může hodit.
Ti naši s tím neměli žádné problémy a reagují na tyto povely vcelku normálně.
Moc mi není jasné, proč by se dva psi na ulici neměli potkat a očuchat se.
Vždyť je to jejich přirozenost. Ale bohužel to neplatí ve Švýcarsku.
Zde si dovolím malou odbočku. Nepoužívejte ale vždy v kontaktu s cizími psy.
Mnohokrát se mi stalo, že jakmile jsou pejsani v přírodě, jejich majitelé prostě reagují
pro nás naprosto normálně a nechávají pejsky mezi sebou očuchat a kamarádit se.
Pod dojmem tohoto cviku jsem asi podvakrát přivolala naše pejsany ke mně na procházce
a nenechala je očuchat se s proti jdoucím pejskem. No a majitelé mne okamžitě začali
uklidňovat, že ten jejich je hodný a že jim to vůbec nevadí. No jenže, potom narazíte
v lese na hysterickou paní, která cloumá se svým psem na vodítku a něco na Vás hystericky
ječí. Paní šlo o to, abych si ty svoje uvázala taky. To jsem pochopila i bez jejího
výlevu... A pak se v těch Švýcarech vyznejte...
6. Assieor a gauche (čti asi a guš), assieor a droit (asi a droat), assieor devant (asi devon), assieor derriére (asi deriér)
Omlouvám se, ale nemám český ekvivalent. Jde o to, aby si pes sedl vedle Vás na levo, sedl na pravo od Vás, sedl před Vás a sedl za Vás. Narychlo jsme vymysleli výrazy vpřed, vzad a vpravo. Povel sedni vlevo nepoužíváme, protože své pejsany učíme povel K noze. Může se hodit opět na procházkách, kde necháte pejska běhat na volno. Alespoň my to tak používáme. Pokud se k nám někdo blíží, volám na ty své povelem K mně a sedni. Nyní upraveno na Ke mně a vpřed. Povel vpřed je diskutabilní, protože na nás spíš působí, jako když se snažíme pejsany proti někomu poštvat. Asi to bude problém, pokud ho budeme používat i v Čechách, ale tady nikoho nepohoršujeme. Spíš naopak. Několikrát se mi stalo, že jsem byla pochválena, jak mám psy vycvičené. A člověk by si myslel, když to patří do základního minima, že je to samozřejmostí. To potom vede k nemístným úvahám, proč se s tím tedy trápíme, když to potom majitelé nepoužívají?!
7.Slalom
Tady není co překládat, snad jen agiliťáci by mohli trochu znejistět. Není to agility slalom.
Základem je, aby pes sledoval Vaši ruku a pohyboval se s Vámi.
S pejskem slalomem procházíte
a rukou mu ukazujete, kudy kam. My jsme si ho od začátku trochu modifikovali.
Neproplétáme se s pejsky na vodítku společně slalomem, ale proplétá se pejsak sám a
my mu rukou ukazujeme.
Cvik se cvičí nejprve na jednotném povrchu, postupně se povrch mění.
Jednotným povrchem bylo pro celé cvičiště štěrk. Povrch se měnil mezi kužely.
Dával se tam koberec, igelitová plachta, umělý trávník, kovový povrch a děrovaný
kovový povrch (takové ty průhledné kovové kostkované pláty).
8. Couvej
Opět si nemohu vybavit francouzský ekvivalent, ale matně si zvpomínám, že narozdíl od
ostatních francouzských povelů nezněl melodicky
(franc. recul [rekül], pozn. Honzík).
Tento cvik byl pro naše pejsky novinkou, takže jsme ho s nimi doma či v přírodě cvičili.
A zvládli to nakonec vcelku obstojně. Nacvičuje se v úzké uličce, kde nejprve jdete před
pejskem a nutíte ho couvat vlastně přirozeně. Když to nejde, pomůžete mu rukou,
kterou dáte na jeho hruď či mírně dolů pod čumák a tlačíte ho dozadu. To na Dráčka i Lilu
zabralo a cvik byl naučen ke všeobecné spokojenosti. Naše dáma Eliška samozřejmě musela
mít výjimku, ta ať jsme se snažili jak chtěli, vytrvale si sedala.
Nakonec jsme přišli na to, že se k ní nesmíme sklonit a jen ji rukou naznačit, aby couvala.
Prý by se opět tento cvik mohl hodit ve městě, jen si nejsem plně jistá, kde a za jakých
okolností. Jistou modifikací je couvání spolu s pejskem, to by se hodit mohlo. :-)
9. Překážky
Klasická překážková dráha pro pejsky. Je zde kladina s žebříkem, U rampa ze dřeva, pneumatika na proskočení a houpačka. Když si pejsci překážky osahají a nebojí se přes ně přejít, ztíží se cvik, že na jedné překážce dáte povel assieor = sedni, na druhé dáte povel couché = lehni a i na houpačce se dá dát povel sedni. Dráček měl z počátku problém se žebříkem na kladině, ale zvládnul to. Nejprve za hlasitých zvukových projevů (pro něho typické, nejdříve hraje, jak se strašně bojí a potom přijde na to, že je to sranda), napodruhé už bez nich a s velkým elánem. Eliška zase nechtěla proskakovat pneumatikou, prý proč, když se dá oběhnout. No a Lilu si překážky naprosto zamilovala. V každé volné chvilce si to k nim namířila a lezla po nich. :-)
10. Vcházení do dveří
To jsme také nacvičovali. Ve Švýcarsku neradi vidí, když pes svtupuje kamkoli jako první. Ne, první musí jít pán. Já vím, že je to pro pejska přirozené a většina psů s tím nemá problémy. Jenže já mám raději pejsky pod kontrolou a chci na ně vidět. Proto je už odmalička podporuji v tom, aby chodili jako první, abych na ně viděla. Já nevím jak Vy, ale jak mám tušit, co za mými zády dělají, když dozadu nevidím. Inu, zde se to nesektalo s pochopením a tak jsme se museli přizpůsobit.
Nevím, jak Vám, ale mne všechny tyto cviky připadají naprosto přirozené a nechápala jsem, proč všechno to divadlo kolem. Pochopila jsem na naši první lekci, kde jsem viděla, že pejsci ani majitelé neměli s žádným výcvikem zkušenost a jen tak vláčeli svého psa na vodítku. Ten se samozřejmě vzpouzel a chtěl jít tam, kam to jeho táhlo.
Závěrem bych chtěla napsat, že to bylo určitě poučné a spoustě začátečníků to určitě pomohlo. Myslím, že i spousta školiček pro psy v Čechách postupuje podobně, proto to asi není nijak světoborné. Já majitelům svých štěňátek doporučuji, aby absolvovali s pejskem nějaký ten výcvik, obzláště, pokud mají svého pejska poprvé. Naučí se s ním komunikovat a navíc mám osobní dojem, že pomáhá ve vybudování důvěry a respektu mezi pejskem a jeho rodinou.
Jen mi prostě nedá si postěžovat; Je správné nutit všechny lidičky toto povinně absolvovat?
A ještě mít na to certifikát? To mi vážně přijde k smíchu.
Ale ono je to spíš k pláči. Téměř všude ve Švýcarsku byste měli mít svého pejska na vodítku
(i v lese, ale tam to nikdo nedodržuje). Musíte po něm uklízet (pro mne i jiné samozřejmost).
Všichni na Vás koukají skrz prsty, potkáte-li je na ulici a máte s sebou psa.
Navíc musíte absolvovat toto povinné divadlo. Vůbec se nedivím, že je tak málo pejsků
ve Švýcarsku a že tu skoro nikdo nechová (to jsou další restrikce a požadavky navíc,
dají na samostatnou úvahu, až se k ní propracuji). Chtěli byste toto vše povinně
absolvovat?! Kdybyste to věděli předem?!
A nebo pro Vás bude jednodužší pořídit si kočku. Nemusíte ji mít na vodítku.
Může si všude volně pobíhat (a štvát psy na vodítku). Nikdy po ní nemusíte uklízet a žádné
papíry na ni nepotřebujete. Myslím, že i Vy asi tušíte, proč je tu všude kolem tolik koček.
Nechci aby to vyznělo, že mi toto všechno přišlo úplně zbytečné. Jako chovatel bych byla
mohem klidnější, kdybych věděla, že noví majitelé se budou muset svému nově příchozímu
členu rodiny věnovat. Nelíbí se mi způsob, jakým je to podané a nelíbí se mi dvojjaký
přístup k domácím mazlíčkům. V čem je pes tak výjimečný, že musí být "certifikován"?
Pro mne je úplně stejný domácí mazlíček jako kočka či králík nebo kanárek, tak k čemu všechno toto?!
(Já si zase myslím, že to docela náhodou smysl má. Už proto, aby si lidi uvědomili, že pes je citlivá bytost vyžadující určitý přístup a pozornost. A tím, že se výcvik svěří někomu, kdo o něm něco ví, jedině dobře. A taky mám pocit, že pokud se to aspoň pár lidem zalíbí a u cvičení zůstanou, potažmo si uvědomí, že jejich pejsan vlastně rád něco dělá a používá u toho mozek, taky jedině dobře. Kdyby to lidi zvládali sami od sebe, byla by to jiná... ve Švýcarsku je samozřejmě spousta dalších blbostí, nicméně tohle mi v místním regulostátu ještě přijde jako ta nejinteligentnější - oproti třeba místním požadavkům na chov atd. - dlouhá pozn. Honzík).