Malí válečníci

Přemýšleli jste někdy, proč jsou malí psi tak uřvaní? Nic proti malým pejskům nemám, a nedávno jsem se s jedním rozomilým exemplářem setkal...

Bylo to v rychlíku, tedy ve vlaku, a v kupé u okna seděl nějaký kluk s holkou, oba asi tak lehce přes dvacet. A paničku hrdinně, preventivně a tedy prakticky neustále, chránilo jakési malé zvíře. Ačkoli slovně i zlehka ručně přesvědčován, že se nic neděje a že má bát zticha, vehementně o sobě dával vědět. A to i v momentě, kdy bylo jasné, že ho nezasednu, neboť jsem za jeho ňafání již stihnul své místo obsadit. Pokusy o zkamarádění vyšly na prázdno - když jsem k němu natáhnul ruku, jako že by si mě tedy mohl očichat a případně si přátelsky potřást tlapkou, stáhnul se k paničce na klín a zuřivě se rozštěkal, přičemž na mě kulil své velké kulaté oči. Vůbec i hlavu měl celou kulatou - přišlo mi to zvláštní, ale nevyznám se v tom a tak jsem to nechal plavat. Čímžto vylučuji možnost, že někteří malí psi štěkají prostě proto, aby je někdo nezašlápl, případně nerozsedl.

Asi po čtvrt hodině soustředěného čtení v knize jsem si všiml, že hlídač pomalu opouští svoje útočiště a vyráží na výzvědy. Když si skoro čichl k mé mikině, kterou jsem měl vedle sebe a všiml že jsem si všiml i já, znovu se rozštěkal - asi se urazil, že jsem ho nachytal při získávání důležitých pachových dat. Anebo se prostě bál, vědom si mé převahy v živé váze a tak mi dával hlasitě najevo, abych si jakože nic nedovoloval, že on je vlastně takový velký zabiják v malém provedení. Tohle vysvětlení by asi nebylo špatné, pokud by nemělo jednu vadu. Pejsek totiž štěkal i na lidi, kteří občas prošli kolem kupé a ztěží si představit, že by pro malého hlídače představovali nejmenší hrozbu. Tak mě tak v téhle souvislosti napadá, jestli si psi, a zvlášt ti pomenší, jsou vědomi barvy, výšek a vůbec celkového podání a znění svého hlasu. Možná ano, možná ne, ale mému štěkavému spolucestujícímu se by se asi nepodařilo napodobit hlas naštvané a nejlépe i hladové mohutné dogy nebo alespoň dobrmana. Tak si tak říkám, proč na sebe tímhle vše prozrazujícím hláskem poutat pozornost, když o ni vlastně nestojíte?

Čímž se dostávám k tomu, že jakékoli pokusy o jakýkoli kontakt a přesvědčování, že "neboj, dyk já ti nic neudělám" nevedly nikam za celé skoro dvě hodiny, snad jen k dalšímu psímu ohrazování a poulení již tak dost vypoulených oček. Jestli on to náhodou nemá z toho...

Suma sumárum si říkám, že tenhle psík buď neví co chce, anebo je jaksi podvědomě puzen k tomu dávat okolí preventivně najevo, že je tady, že se nedá ikdyž se bojí, ať si nikdo nic nezkouší a ať ho hlavně, hlavně a především, nikdo nezašlápne...

5.11.2006