Silvestrovské koule blátivé

Bývá tak nějak pomalu již tradičním zvykem, že poslední chvíle starého roku tráví většina národa před televizními přístroji, chroupajíc brambůrky, chlebíčky, sem tam kousky vánočních sladkostí a k večeru a k půlnoci zapíjejíc vším, co jen trochu teče. Nemaje televizi, ale zato dvě aktivní aprikotí slečny, rozhodli jsme se pro výše uvedený recept. A nebyli jsme na to sami.

Z několika možných variant jsme zvolili Prokopské údolí, které se ukázalo být místem více než vhodným pro zpracování silvestrovských koulí - nikoliv ledových, ale blátivých. Myslím, že jsme začali dobře již cestou do údolí přes lehce klouzavé pole plné jakéhosi nesklizeného bazmeku (tak nějak jsi to, Karolíno říkala, ne? :-) ), kde se všichni pejsci vrhli do nevázané honičky. S velkou výhodou uplatňoval královák Tonda své dlouhé nohy, ale ani Hančina Bavayka se nenechala zahanbit a aktivně poskakovala v hnědém pleveláčí.

Nějakou dobu poté jsme v přípravě blátivých koulí již nepokročili, ale skoro již nebylo třeba. Zato jsme stihli probrat kde co, barevnými varietami gumiček na pudlích hřívách počínaje a úpravou webových stránek nekonče.

Cesta zpět blíže k panelové civilizaci se nesla ve znamení sněhu a intenzivního promíchávání ingrediencí, při kterých Hance nezbylo než litovat svých kalhot, které zrovna nepřipomínaly ty, které před pár hodinami sundala z prádelní šňůry.

Ale každý z nás si nesl mnoho a mnoho stop psí pozornosti i zvědavosti při krátkých zastávkách, ať už při setkání s obdivovateli smečky pudlíků či na krátké občerstvení čokoládou. A samozřejmě i mazlavé hmoty nanesené vlastní šikovností při klouzání do kopce po cestě i mimo ni.

Nebudu to dlouze natahovat, nakonec jsme neuskutečnili dlouho se smíchem diskutovaný pokus zda by nás přijali v nějakém podniku a finální několikaminutovou očistou uvedli své boty do jakž takž ucházejícího stavu, ve kterých bylo možné řídit auto (do metra by nás už asi vzali dost těžko... :-) ). Příprava silvestrovských blátivých koulí se zkrátka vydařila každému z nás a jedno, kolik měl nohou. Stejně tak i dobrá nálada na celé odpoledne, za kterou Hance i Karolíně děkujeme. Kdo ví, třeba se příští rok pokusíme o ty ledové a třeba nás bude zase o něco víc. Ale to už není tak docela na nás...