...just lovely poodles
PsInfo > Pes v autě

Pes v autě

Jezdíte autem s pejsekm? Většina návštěvníků našich stránek pravděpodobně odpoví kaldně. A máte pejska v autě zabezpečeného? Zde se pravděpodobně budou odpovědi různit. Narazila jsem na poměrně zajímavý článek ve Švýcarském psím časopise, který se touto problematikou zabýval. Co se týče mé osoby, poměrně hodně změnil můj pohled na tuto tématiku. Ale nepředbíhejme.

Testy obecně

Jedná se o rozhovor s panem Raphaelem Murri, který v institutu Dynamic Test Center AG se svým týmem prováděl výzkum a testoval, jak dopadnou pejsci, kteří s námi v autě cestují a jsou různě zabezpečení. Šlo o tzv. Crash testy a také se navíc tetovalo se zabezpečení pejsků a lidí v autě v případě prudkého brždění. Jako model psa byla použita 20 kg atrapa, na které byly umístěny senzory, aby se zjistilo, jakému působení síly jsou pejsci vystaveni. Všechny crash testy probíhaly při rychlosti 50 km/h. Podobné výzkumy prováděl také švýcarský TSC a německý autoklub ADAC. Níže se budu snažit o úplné shrnutí výsledků.

A jak to tedy dopadlo

Pejsek nijak nezajistěný, volně ležící na zadním sedadle, na sedadle spolujezdce či na platě kufru, to jsou asi ty nejhorší možnosti. Nejen, že z hlediska policie mají majitelé takto uložených pejsků vážný problém, ale i z hlediska prudkého brždění či havárie. I 1 kg vážící pejsek je v takových případech velmi nebezpečný pro své spolujezdce (i řidiče).
Nicméně, zpět ke crash testům. Takováto situace byla testována psí autrapou (připomenu, váží 20 kg), která ležela na předním sedadle (spolujezdec). Při nárazu byl manekýn vymrštěn takovou silou - odpovídající přetížení 150 G - že by si způsobil vážné zranění a namístě by jim podlehl.
Nevím jak Vy, ale já bych to žádnému pejskovi nepřála a asi bych si to nadosmrti vyčítala.


V internetových obchodech také narazíte na ochrané deky, které se dají dát na zadní sedadla. Bohužel, tento způsob je zmíněn jako nejméně vhodný (pokud nepočítáme pejska umístěného volně), protože pejskovi nijak nebrání ve volném pohybu v autě a může velmi snadno přeskočit do přední části auta.


Další možností psího transportu je látkový box, kde má pejsek dostatek pohodlí, může zde odpočívat. Látková klec byla pro účely testu zajištěna dvěma pásy na zadních sedadlech, aby byla stabilní. Výsledek překvapil, tedy alespoň mne. Box náraz v 50 km/h rychlosti nevydržel, doslova explodoval. Psí atrapa v něm umístěna byla z něho vymrštěna a udeřila by velmi tvrdě buď řidiče či spolujezdce do zad přes sedačku. Dotyčným by se pravděpodobně nic nestalo, kromě šoku, ale pes by si odnesl velmi vážná zranění. Tudíž, i když je tento způsob přepravy psa doporučovaný, zdá se, že rozhodně není bezpečný, minimálně pro psího pasažera.
Zde mne velmi zamrazilo, protože tento způsob přepravy my osobně občas používáme. Vycházeli jsme z toho, že klec je lehká, složitelná a dá se dobře použít jak v autě, tak na výstavách. Nu, možná bychom měli změnit náš náhled.


Bohužel, nijak zvlášť dobře nedopadly ani kovové přepážky ani látkové sítě, které oddělují prostor, kde je pes umístěn od předních sedadel auta. Ve většině případů přepážky nevydržely a pes byl katapultován dopředu.


Dalším poměrně rozšířeným způsobem je přeprava psů v bezpečnostních pásech. Ty také nedopadly nijak extra. I když zde je třeba rozlišovat dvě varianty pásů, se kterými se můžete setkat.


Organizace provádějící crash testy tyto výsledky několikrát nezávisle na sobě potvrdily, jsou skutečně bezpečné. Jediné, co jim vytkly je nesnadná manipulace při uchycení pejska do těchto pásů. Ale zde bych si dovolila osobní poznámku, určitě jde o míru cviku.
Problém, na který poukázal jeden test je, že většina lidí totiž pásy neutahuje tak, jak by měly být, proto v nich mají psi příliš velkou volnost pohybu a nebo se mohou z nich vyvléknout.
Tudíž bychom mohli shrnout, pásy ano, ale otestované. Problém by mohl vzniknout těm z nás, kteří vozí více jak 3 pejsky. Úchytů na zadním sedadle více jak 3 není.


Ptáte se, co tedy odborník doporučuje? Plastové či kovové boxy, které musí být v autě buď pevně připoutány či přivařeny k podkladu auta, nebo připásány. Mají být umístěny těsně za zadníni sedadly v kufru či za sedadlem spolujezdce a nebo v případě malých zvířat pod nohami spolujezdce. Vždy se umisťují napříč, aby se síla nárazu mohla dobře rozložit po celé kontrukci a tím také umožní pejskovi přežít.

Náš názor

Přiznávám, po přečtení článku jsem naši naprosto nemožnou (z pohledu crash testů) látkovou klec nadobro přemístila ze zadních sedaček do kufru auta. Nebo volíme variantu, kdy zadní sedačky sklopíme a za ně umísťujeme klec. Myslím, že druhá možnost z hlediska zabezpečení pejsanů není ideální, protože by si při nárazu mohli ublížit. Tudíž s velkou pravděpodobností klec definitivně přestěhujeme do kufru auta, aby si naše zvířátka nemohla ublížit. Jen jedna věc mne na umístění v kufru auta trápí - jak tento prostor efektivně vyvětrat. O tom bohužel odborník mlčí. A také mi pravděpodobně žádný odborník nevyřeší problém, kam se všemi těmi věcmi, které s sebou člověk veze, když cestuje...

Pes z pohledu zákona

Zákon o provozu na pozemních komunikacích z roku 2000 v paragrafu 52 „Přeprava nákladu“, odstavec 5 říká: “Při přepravě živých zvířat nesmí být ohrožena bezpečnost řidiče, přepravovaných osob ani zvířat a ani bezpečnost provozu na pozemních komunikacích“.

TePe, 30.07. 2012

Citace z internetového zdroje jsou uvedeny kurzívou;


A poprve můžeme také zvěřejnit reakci na náš článek.

(ne)bezpečná cesta

Už nějaký pátek s námi žije čtyřnohá kamarádka, vášnivá aportérka a tak trochu namyšlená dáma. Psí slečna s rodokmenem, za který by se nemuseli stydět ani králové, a s tituly, které by jí záviděl i leckterý olympionik.

Dlouhou dobu jsme na výlety cestovali vlakem nebo autobusy. Až s očekávaným příchodem nového člena rodiny jsme pořídili auto. Betynka jako právoplatný člen naší smečky zaujala hned tři místa na zadních sedadlech. Tehdy jsme jezdili jen sporadicky a s hlavou plnou starostí s přípravami věcí pro potomka nás vlastně ani nenapadlo, že by pejsek měl mít svůj pás. Přišel nákup kočárku s autosedačkou a my začínali řešit, zda by pro mimino neměla být v autě také reflexní vesta. Kde bychom ji sehnali i pejskovi a zda by pes neměl mít vzadu vyhrazený prostor. Kromě cesty do porodnice, kdy jsem s psíkem byla za jedno a pás jsem nebyla schopná mít i přes velkou snahu zapnutý, se vždycky poutám. I tehdy s námi Betynka jela, hrdě si hovící na své modré dece, která ladila s její blond srstí. Ještě netušila, co nebo přesněji kdo ji čeká. Od té doby jí zbývají jen dvě zadní místa, protože na třetím jezdí v autosedačce malá Majda. Zatímco my, páníčkové, řidiči i spolujezdci zodpovědně zapínáme pásy sobě i miminku pokaždé, když někam jedeme, tak naše chundelatá blondýna dodnes pásy neměla.

Přemýšleli jsme bude-li lepší do auta pořídit klec, látkovou boudu a nebo postroj. Kovovou klec jsme museli zavrhnout ještě dříve, než nás vůbec napadla, protože by musela být v kufru, kam bychom ji zároveň s kočárkem nedostali. Lákavé vize látkové klece, která se nám líbila i proto, že by se nám holky v zadu moc nekamarádily, jsme se vzdali vcelku brzy, protože Betynka je nemusí. A zkuste vysvětlit psovi, že je to vlastně „úžasný“ psí pelíšek se střechou... A tak jsme se začali poohlížet po bezpečnostním postroji. Na internetu člověk stěží podle obrázků pozná, jak jsou pásky silné, jaké to má polstrování, jak je to psům pohodlné. A vůbec prodejci a výrobci nenapíší, proč jsou jedny za stovku a druhé za patnáct set. Na první pohled rozdíl žádný, takže jsme se doma shodli na postroji za nižší cenu. Ve mně pořád hlodal červík pochybnosti. A když jsme vyrazili na výstavu psů do Letňan (jen jako diváci, Betynku už vystavování krajně nebaví), tak jsme prošli všechny krámky s postroji. Hned u prvního nám vysvětlili, že postroj fungující jako pás musí mít kovové přezky. Plastové při nárazech praskají. Bohužel jsme si u stánku nemohli žádné vyzkoušet, měli kšíry jen na maxi psíky velikosti Fíka. U jiných stánků jsme našli správné velikosti, leč pochybného provedení. A ač nás prodejci ujistili, že plastová karabina vydrží všechno, my drželi se rad z prvního stánku a nic jsme nekoupili. Většina předvedených postrojů byla z popruhů o šířce maximálně dva centimetry, bez polstrování vnitřních částí a s plastovými přezkami. Dosti rozladěni jsme odcházeli s přesvědčením, že je jedno kolik postroj stojí, stejně bude k ničemu. Spíše pro efekt, aby policie při kontrole nerýpala, jsme chtěli koupit nejlevnější. Bez přesvědčení o kvalitě se nám do nákupu příliš nechtělo, takže jsme to stále odkládali.

Jsme jedni z těch, kdo se pravidelně vrací na Teschiro stránky. Prohlížíme fotky a čteme nové články. Poslední článek „Pes v autě“ pro nás byl velmi zajímavý, protože jsme si s bezpečností našeho pejska lámali delší dobu hlavy. Pročetli jsme ještě další články a informace na internetu. Prozkoumali místní nabídky na e-shopech a nakonec jsme tento pás i pořídili. Oproti jiným druhům popruhů a takzvaných pásů, které jsme do teď viděli je AllSafe pořádně polstrovaný a s důkladnými kovovými přezkami. Cena pásu je sice vyšší, ale my můžeme vyrazit na další cestu s vědomím, že se bezpečně a pohodlně vezeme všichni čtyři.

ELV (e-fox) 6.8.2012