Hra s ďáblem?
aneb pudl v banku?

Zamyšlení nad možnými následky Optigen testu

neboli progresivní retinální atrofie je onemocnění, které u pudlů způsobuje postižení zraku až slepotu. U pudlů (bohužel s výjimkou královských pudlů, kde není příčina přesně identifikována) je genetická příčina tohoto onemocnění známa a lze ji odhalit v dostatečně ranném věku, aby se nemoc nepřenášela na potomky. Test vyvinula a provádí americká firma Optigen. Test je tak dnes znám jako Optigen test.

Výsledek Optigen testu je trojí:

• A (Normal/Clear) - zdravý pes, nepřenašeč
• B (Carrier) - přenašeč, v jehož kódu je obsažena alela, která může vést k rozvoji nemoci - velmi malá pravděpodobnost rozvoje nemoci
• C (Affected) - zasažený pes, trpící (s velkou pravděpodobností) touto nemocí

Přičemž pokud zkřížíme psa s výsledkem B a fenu s výsledkem A, narodí se potomci se zhruba rovnoměrně A nebo B. Zkřížení dvou B již může vést k výskytu C a proto je nežádoucí. Naproti tomu spojením A a C se narodí pouze štěňata B, nikoli A či C.

Díky Optigen testu tedy máme v rukou dobrý nástroj, jak se vyhnout rozvoji tohoto onemocnění. Nutno však podotknout, že genetický Optigen test dokáže odhalit poškozenou alelu, která je však zodpovědná za cca 75% očních nemocí, vyskytujících se u pudlů. Co je příčinou zbylých 25% není zatím známo.

Díky výsledkům testu je tedy možné zabránit propuknutí nemoci a teoreticky ji eliminovat úplně. Teoreticky, neboť tato nemoc není ve své podstatě něco nového, pouze se začala objevovat ve větší míře díky častější příbuzenské plemenitbě praktikované v minulosti. Ta také vynesla na světlo i další typicky genetické "démony" jako epilepsie, poruchy metabolismu, sníženou plodnost a imunitu, častější úhyn štěňat a tak dále.
Používáním v chovu pouze psů s výsledkem A tedy v teoretické rovině vede k eliminaci příčiny 75% očních nemocí a slepoty (ta může nastat kolem 3. či 4. roku). Jak se zdá, nemálo chovatelů se vydalo touto cestou. Ta má ovšem jeden velký háček:
pokud z chovu odstraníme všechny psy a feny s výjimkou těch s výsledkem A, kolik genetického materiálu nám zbyde a o kolik plemeno ochudíme? Nepovede tento chovatelský selekční trychtýř k tak málo geneticky rozmanité populaci, že během několika generací bude strašák PRA vypadat jako legrační záležitost? Mohl by. Osobně vidím dva (až tři) hlavní důvody:

• 1) Globalizace - snazší dostupnost a import psů z různých částí světa vede v kombinaci (v některých případech) neodpovědným využíváním těchto psů k větší celosvětové příbuznosti. K čemu je dovezený pes z druhé půlky světa, když jej bude mít v rodokmenu polovina kontinentu? Pro ně je rodiště importovaného psa okamžitě po několik generací chovatelsky méně přístupné. A další chovatelsky zajímaví psi se díky zmenšenému počtu "volných" fen z chovu ztrácí...

• 2) Výběr - ne každý pes je či může být multišampionem (z objektivních či jiných důvodů). Výraznou preferencí těchto jedinců jsou opomíjeni ostatní, kteří také mohou být přínosem, leč nejsou využívání jen proto, že pes ze sousedního města má o šampionát víc. Neříkám, že to tak dělají všichni, ale děje se to. A koneckonců dávno víme, že dva multišampioni automaticky nesplodí dalšího multišampiona... Tento přístup tak může vést k útlumu či zániku linií, kterou jsou důležitou součástí genetické udržitelnosti celého plemene.
  Ačkoli je dnes snazší najít informaci o čemkoli, paradoxně je stále těžší najít právě tyto další psy, kteří nejsou tak k vidění na výstavách či závodech - a přitom mohou mít velký chovatelský potenciál. Proč se tak děje je na delší (ne nezajímavou) úvahu...

• 3) Přístup ke genetice - ne každý, když uvažuje o vrhu štěňat si položí otázky týkající se příbuznosti rodičů či Optigen testu jako takového. S větší celkovou příbuzností plemene opomíjením jedinců s výsledkem B se pravděpodobnost příbuznějšího krytí zvyšuje a důležitost opatrného výběru vzrůstá.

Pokud tedy z celé pudlí populace odstřihneme psy s výsledkem B, může se stát, že vytvoříme genetický trychtýř, který ve svém výsledku podkopá celé plemeno a povede k degeneraci. Neuvidíme to dnes ani zítra, ale dost možná (spíše velmi pravděpodobně) to pocítíme v dalších generacích. Až bude težší a těžší najít nepříbuzné partnery štěňatům dnešních štěňat a jejich štěňatům atd. Nedokážeme dnes říci kolik procent psů, kteří jsou přenašeči potenciálně nebezpečné alely, dnes na světě žije. Pokud však jde o procento dostatečně vysoké, představuje jejich generalizované odstranění významný budoucí problém, neboť úměrně tomu se zbavíme i stejného procenta rozmanitosti. Je to příslovečný obchod s ďáblem - zbavit se všech Béček a tak teoreticky nemoc vymýtit za cenu, kterou hraní s něčím, o čemž nevím téměř nic; nebo dosáhnout téhož postupně a rozumnou prací.e projeví se jako cena za celkovou redukci kvality, zdraví a dlouhověkosti.

Ve výsledku je žádoucí maximálně eliminovat známé příčiny vážné nemoci. Je však zapotřebí k tomu přistoupit rozumně a, jak se říká, nevylít s vaničkou i dítě. Významné procento psů s výsledkem B představuje úměrně významný pilíř genetické rozmanitosti (a tím i zdraví) celého plemene. Máme v rukou dobrý nástroj, jak s ním pracovat, víme co můžeme a co ne. Dokážeme se postupně zbavit nemoci, jejiž příčiny známe, aniž bychom neuváženě rozpoutali nemoci stejně vážné v důsledku oslabení genetického potenciálu plemene.
Výsledek B neznamená nemocného a za pár let slepého pudla. Mám za to, že samotný výsledek B by neměl znamenat automatickou diskvalifikaci z chovu, neboť může být převážen jinými přínosy daného jedince. Použití psa či feny s výsledkem B znamená o trochu více vybírání, nepoužití naopak kompletní ztrátu všeho přínosného - dost možná nenávratně navždy. Vždyť na 50% budeme moci využít klady psa či feny u potomků s výsledkem A a tak postupně příčiny nemoci eliminovat. A zbavit se tak nezdravého dědictví minulosti a neopakovat jeho příciny.
Jsem toho názoru, že použít psa s výsledkem B v kombinaci s platným oftalmologickým vyšetřením výrazně eliminuje možnost, že pejsek skutečně tímto onemocněním trpí (Optigen přiznává velmi malou pravděpodobnost výskytu onemocnění), ale navíc je to i ujištění pro chovatele, že zbývajících 25 % očních onemocnění je také minimalizováno. Právě proto, že je oftalmologické vyšetření vyšetřením stavu v daném okamžiku, mělo by se opakovat každých 12 měsíců, po celý život psa.

Podívejme se třebas na stránky www.planetpoodle.de
do její databáze, například na střední pudly. Co tam uvidíme. Černí zde mají zaregistrováno přes 410 jedinců. To je velmi krásné číslo. A pokračujme. Bílí pudlové přes 106 jedniců. To není vysoké číslo. Hnědí - 82 jedinců. Opět poněkud nízké číslo. Aprikoti 158 jedinců, tedy o trochu více, stříbrní přes 97 jedinců a červení celých 13 jedinců. V této databázi jsou uvedeni psi i feny.

Můžeme si skutečně dovolit právě teď vyloučit ze všech těchto čísel jednice s výsledkem B? Zbyde tam někdo? Vrátím se k uvedenému příkladu. Pokud by každá barva obsahovala minimálně 400 jedinců (a to jsou jen zaregistrovaní, předpokládejme, že neregistrovaných asi také pár bude), byla by zřejmě genetická variabilita mezi nimi poměrně slušná (za předpokladu, že by byli vzájemně poměrně nepříbuzní). Bylo by tedy z čeho vybírat a chovatelé by mohli plánovat svá spojení a spíše upřednostňovat psy s výsledkem A. Pociťuji však jisté podložené (více ciz zdroje) obavy, že vyloučením B psů za současné situace skutečně povede k velmi příbuzným budoucím pokolením, což může přinést i jiné a další problémy. Například jinou genetickou nemoc ve velké míře sužující pudlí populaci.

Co myslíte vy?!

čerpané materiály:

1. Pudl a čokoládový dort: J.B. Armstrong
Originál: http://www.canine-genetics.com/cake.htm
(český překlad:http://www.teschiro.cz/clanky/Poodle_ChocCake.php)

2. Chov psů v roce 2000: H. Wachsel
(stručný výtah např.:http://www.teschiro.cz/clanky/Chov_psu.php)

3. Důležitá informace o PRA: Ing. Naďa Klírová
(celý článek:http://www.kchp.cz/private/_pra.html