Křeseticebest aneb jak střihnout do pudla

Na počátku byl nápad... A tak jsme se v neděli sešli u Faltejsků v Křeseticích a začal Křeseticebest. Tedy, abych uvedla věci do trochu srozumitelné podoby: nápad byl uspořádat pro všechny, kdož mají zájem akci, kde by se mohli zdokonalit v čem uznají za vhodné. A protože megalomanie je nám cizí, zvolili jsme spíše komorní akci, kde se sešlo pouze pár přátel. A motiv? No přeci střih pudla, disciplina velmi složitá, a jeho předvedení, disciplina o nic méně náročná. Ale dost bylo úvodu.

Pod taktovkou naši známé, Jindřišky Paroubkové, jsme se pustili nejprve do stříhání. Názorná ukázka, jak to vypadá, když člověk umí, byla super. Zahrnuti teorií jsme fascinovaně sledovali, jak se rodí střih. A výsledek? Posuďte sami. Myslím, že majitelé, Kussovi, byli velmi spokojení.

No a naše praxe? Krásně se koukalo na profesionála, kterému to jde od ruky. Člověku to nepřipadá vůbec těžké. Tu stříhne, tu přečísne, tady kousíček poupraví. Zkuste si vzít nůžky do ruky sami! Pracně jsem z naší Hepušky, kterou jsem nechala dva měsíce zarůst, dělala zase pudla. S velkými obtížemi jsem postupně zakládala vestu, formovala zadní nohy, dávala náležitý tvar vestě. Jindřiška se mnou musela prokázat neobyčejnou trpělivost, když mi ukazovala, v čem jsme dělala jako samouk chyby (Zde si dovolím malou vsuvku, ne úplný samouk - o něco podobného se snažili před Jindřiškou i paní Škodová a Maruška Beranová, ale asi neměli dostatek trpělivosti a nebo jsem se musela nutně k určitému stylu střihu sama propracovat a zkazit určitý počet pejsků. Každopádně jen oběma samozřejmě patří můj dík. Asi si se mnou také zkusili svoje.).

Kousek vedle probíhala také drezura divé zvěře v manéži aneb předvedení pudla na výstavě.Bohužel jsem ji díky svému stříhání nemohla vidět naživo, ale určitě také stála za to. Myslím, že spousta z nás, sebe nevyjímaje, děláme občas při předvedení chyby a je příjemné, když vám je někdo dokáže nejen ukázat, ale i říci, jak by si to představoval on sám.

A co že dělali ostatní pejsci? Nemyslím tím ty, kteří zrovna velmi trpělivě stáli na střihačských stolech a nechali se opečovávat, ani ty podléhající drezůře. Ti ostatní se volně proháněli zahradou, hráli si na schovávanou a nebo honili míčky, pet lahve a nebo sami sebe.

Chtěla bych všem účastníkm poděkovat za nádherně strávenou neděli. Zuzce a Honzovi Faltejskovým za pohostinnost, Líbě a Frantovi Kussovým za dobrou náladu a skvělý přehled, svým rodičům, kteří se ujali role převozníka a své drahé polovičce, Honzovi, za výbornou náladu a část fotodokumentace. Velký dík patří Jindřišce Paroubkové za její optimismus, odbornou pomoc a hlavně chuť se s ostatními podělit o svoje zkušenosti, které jsou k nezaplacení.