Péče o psí drápky
Drápky - trocha anatomie
Psí drápek, stejně jako lidský nehet, je derivátem - odvozeninou pokožky.
U pejsků jsou drápy vytvořeny na posledním článku prstů hrudních i pánevních končetin.
U psů - narozdíl od kočkovitých šelem - neslouží dráp jako zbraň.
Naopak, je používán jako opora při běhu a akceleraci, kdy napomáhá odrazu zvířete. Stejnou funkci
zastává také při zatáčení doleva či doprava.
Obecně má psí dráp základ v kosti a na ni je umístěn rohový toulec.
Na stavbě drápu jsou patné obruba, korunka a stěna drápu, které na sebe navazují a
tvoří drápovou rohovou stěnu ve tvaru rohového toulce. Ten je kolem základu drápu,
kterým je drápová kost jako poslední článek prstu.
Obrázek 11, 12, a 13 detailně ukazují stavbu drápu
(převzato z CD - Praktická anatomie psa - Autoři: prof. Ing. Jiří Rozinek, CSc, Ing. Michal Ješeta, Ph.D. -
studijní materiál ČZU).
U domácích pejsků se první prst (nebo také pátý - záleží na jaké číslování v literatuře narazíte) - nazývá paspárek či kožní dráp, protože nemá kostní podklad. Dle literatury bývá také označován jako vlčí dráp. Z funkčního hlediska slouží ke zvýšení stablity při pohybu pejska po nerovných terénech. U některých plemen jsou paspárky na zadních končetinách plemenným znakem. Co se týká pudlů, standard FCI č. 172 ze dne 18.04.2007: hodnotí "Paspárky nebo stopy paspárků na pánevních končetinách" jako vylučující vadu z chovu.
Dlouhý dráp a péče o drápky
V případě, že psí drápek není zastřihnutý a přeroste do větších rozměrů, může našemu kamarádovi působit značné potíže. V přírodě, kde mají psi dostatek pohybu a různorodý povrch, se drápky samy obrušují. Ale v době kdy většina z nás chodí do práce, pejsek tráví čas doma a procházky nejsou celodenní, k tomu naši psi nemají tolik příležitostí. V tu chvíli musíme nastoupit my jako majitelé a od dlouhých drápů jim pomoci.
Pokud bychom se na to vykašlali, koledujeme si o zdravotní problémy našeho přítele. Dlouhý nehet totiž překáží psovi v pohybu. Výrazně mění způsob, jakým se pes pohybuje. Záprstní kosti a kosti článku prstů jsou uspořádány tak, že spolu svírají určitý úhel (viz obr. 1 + 2 - převzato z CD - Praktická anatomie psa - Autoři: prof. Ing. Jiří Rozinek, CSc, Ing. Michal Ješeta, Ph.D. - studijní materiál ČZU).
Tento úhel dlouhý dráp ruší a mění. Dochází ke spadnutí klenby a může vést až k artroze. Ženská část si může problém představit lehčeji - dojde k úplně stejnému efektu, jako když dlouhý čas nosíte boty na vysokém podpadku. Klebna nohy se začně měnit a může se úplně zbortit. Tím problém nekončí, protože se mění přirozený postoj pejska, dojde postupně ke snížení stability těla psa jak v klidu, tak v pohybu. A od toho jsme jen krůček ke zlomeninám kostí, které si špatnou rovnováhou mohou způsobit.
A navíc, přední končetina je stejně jako ta zadní spojena s páteří. Špatný postoj může vést také k nadměrnému zatížení páteře a následně k přenesení bolesti do jiných částí těla. Bohužel, náš psí kamarád nám není schopen říci, že ho bolí právě packa, nemá jak. Stejně jako si sám drápky neostříhá...
Druhou stranou mince při nezastřihování drápů je jejich možné zlomení, zatrhnutí. V případě nešťastného zalomení může dojít k poškození drápového lůžka, masivnímu krvácení nebo dokonce k fraktuře některého prstu.
Nezastřižený paspárek se přirozeně kroutí a lze se dostat až do stavu, kdy začně zarůstat do vlastního polštářku. Pro přiblížení, je to stejné jako zarostlý nehet u lidí. Nic, po čem by člověk toužil a nesnažil se vyhnout. To samé přeci chceme pro svého pejska...
Zastřižení psího drápku
Dodržením jednoduchých pravidel můžeme snadno předejít úrazu, krvácení a poškození. Zastřihování je možné provádět dle klidu a pohody pejska v jednom nebo lépe ve dvou lidech. Jeden stříhá a druhý drží a uklidňuje pejska. Drápky zastřiháváme šikmo - zhruba pod úhlem 45°.
V případě bílých drápků si je prohlédneme proti světlu. Uvidíme dvě části - růžovou uvnitř a světlejší na povrchu. Do té růžové nesmíme nikdy střihnout. U černých drápků není toto pozorování možné, proto zastřihujeme opatrně a po malých částech. Při zastřihování nesmíme poranit cévku, která je v drápu.
V případě porušení cévky obvykle nastane poměrně velké krvácení (ve srovnání s ploškou, odkud se krev řine) a špatně se zastavuje. Na místě není panika, ale použít se dají prsty - tlakem působit na místo; studená voda a tlak - lepší kombince; šupinky manganistanu draselného - hypermanganu - ale počítejte s tím, že vy i pejsek můžete být růžový; a nebo speciální prášek - blood stop.
Zastřihujeme drápky zhruba 1 x za 14 dní.
V případě, že se prodloužila žilka v drápku - dlouho jsme nezastřihovali - stříháme ještě častěji - zo zhruba 5 dnech až týdnu. Zastřihujeme pouze nepartné části drápu. Tím donutíme žilku, aby se vrátila do původní délky a pejsek neměl nehet příliš dlouhý.
No a pokud si na celou proceduru netroufáte sami, za úplatu Vám tyto služby nabídnou v psím salonu (u některých je zastřihování drápků součástí běžné péče o psího klienta) a nebo vám pomůže váš veterinář.
Materiály:
- Pes Přítel člověka - číslo 8/2013, články: Jak stříhat drápky? a Co je to paspárek.
- IGs and Toe Nail Length
- Praktická anatomie psa - CD - učební pomůcka pros tudenty bakalářského studia - autoři: prof. Ing. Jiří Rozinek, CSc; Ing. Michal Ješeta, Ph.D.; prof. MVDr. Vladimír Komárek, DrSc.- textová část; prof. MVDr. František Marvan, DrSc. - obrazová část