Naučte svého psa aportovat
Naše holky také neaportují, na cvičáku se mě ptali, zda jsou to skutečně pudlové, protože je všichni mají za míčkové psy. A protože se jedná o výcvikovou metodu, kterou jsem ještě nezkusila, řekla jsem si, proč ne?!
A tady je, jak to probíhalo u nás. Míle bych chtěla moc poděkovat za článek (pro snadnější rozvzpomenutí - to jsou ty Betynkové, co krátce chodili cvičit flyball). :-D
Podstava výcvikové metody
Metoda je převzata z knížky od autora Johna Fishera: Pes to chápe jinak, principy chování psa pro majitele
a cvičitele. Mimochodem, velmi zajímavá kniha, doporučuji zařadit do knihovny každému, kdo se pokouší se psem alespoň trochu
cvičit.
Ale nazačátek. Máme tedy psa, který se žádným způsbem nezajímá o aport. V první fázi výcviku ho nutíme, aby se o aport (čínku,
v našem případě plyšáka) začal zajímat. Jde o to, aby vědomně do aportu čumákem strčil. Odměňujeme tuto aktivitu. Nejpreve
to pejsek samozřejmě udělá nevědomky, ale cíleným výcvikem v něm podporujeme zájem o aport a chuť pracovat.
Potom co jste si na sto procent jisti, že pejsek ví co chceme, jdeme do další fáze - měl by aport oblíznout, ideálně vzít do tlamičky.
Postupujeme stejně, odměňujeme správné chování, podporujeme rychlost a radost provedeného cviku.
Nakonec třetí a rozhodující fáze, pejsek začne aport nosit. Pilujeme už jen, aby aport nepouštěl předčasně, předával ho do ruky,
a u předání si sedal. Všechny pokroky jsou pozitivně odměňovány, pes se na výcvik těší a baví ho učit se něco nového.
... a jak jsme válčily my :-D
Den první - 7.9. 2012
Začínala jsem s Lilu. Nejdříve zkoušela všechno možné, co bych po ní asi mohla chtít. Většinou to byl povel Lehni. V jednu chvíli
při obracení na záda náhodou zavadila čumákem o míče a bylo vyhráno. Po tomto malém úspěchu se pokusila zopakovat polohu na zádech,
ale když to nepřineslo štěstí, opět drkla čumákem do míčku. Cvik jsme upevňovaly cca 5ti - 7 pokusy, všechny z toho byly úspěsné.
Eliška šla na řadu jako druhá. Strašně ji lákaly volně ložené frolíky a vyzkoušelo hodně variant lehu, hmatu packou. Ze zoufalství
vyzkoušela také čenichat po místnosti, zda se nejedná o novou hru na schovávání a čenichání frolíků. Potom už jen ležela a různě se
šmrdolila kolem mě. Zvolila jsem tedy pomocnou taktiku, v momentě, kdy měla noc cca 3 cm od míčku dostala mohutnou pochavlu a frolíka.
Cvik si spojila s pohozením hlavy, ale ne s míčkem Takže tudy cesta nevedla a vrátily jsme se na začátek k bezvýchodnému stavu, kdy pes tuší,
že po něm něco chci, ale neví, co po něm chci. v jedno okamžiku se skutečně dotkla sama čumákem míčku, za což byla opět mohutně pochválená.
Ale bylo na ní vidět, že stále ještě nechápe, za co byla pochválená. Nicméně osmělila se, znovu předvedla serií lehu, šmrdolení kolem mě,
otočky na zádech, dostala jsem párkrát i pusu. Potom znovu šťouchla do míčku. Opět následovala veliká pochvala a forlík. Tam už bylo jasné,
že pochopila, co po ní chci. Ještě několikrát jsme cvik zpakovaly. Potom se začala mírně předbíhat před povelem, za co nic nedostala, až zase
za splněný povel. Tím jsme cvičení ukončily. Následovala obrovská psí i moje radost, že cvik zvládla.
Den druhý - 8.9. 2012
Tentokráte šla na ředu první Eliška. Bylo ji celkem jasné, co po ní budu chtít, po cca 2 - 3 splněných cvicích ji to přestávalo bavit, cvik
sice plnila dál, ale ne s takovou radostí.
Bylo vidět, že zvažuje, zda za tak něco triviálního skutečně může dostávat frolíky.
Lilu na tom byla podobně. Mám pocit, že plnění povelu aport pro ni byla větší zábava a nebo ho jednoduše prováděla s větším nadšením
než Eliška. Inu Lilu dělá spoustu věcí na plno. Zítra zkusíme cvik ztížit. Uvidíme, zda se holkám podaří míček olíznout a nebo rovnou
popadnout do tlamičky.
Třetí den - 9.9. 2012
Zlomový den. Dnešním cílem bylo uchopit míček do tlamičky a nebo aby ho holky alespoń olízly.
První tentokráte šla Lilu. Na povel aport zareagovala bezchybně pošťouchnutím míčku. Ale odměnu nedostala. Hodně ji to znejistělo. Podávala
mi pacinku, hodněkráte jsme spolu "hrály" čumáčkový fotbal, kdy ona míček pošťouchla ke mě a mne nezbylo nic jiného, než ji ho šťouchnout
nazpět a nebo položit ho zpět na místo. Jedinkáte se ji podařilo míček olíznout, za což byla mohutně pochválena, ale vůbec nepochopila, co
provedla správně. V podobném duchu se ubírali i další pokusy. Protože vím, že reaguje na pohyb, zkusila jsem ji míček poslat, zda se ho
pokusí přinést nazpět. Nepochopila. Nakonec jsem ji vybudila tak, kdy tušila že má něco provést s míčkem, ale nebylo jasné co. A pak se to
stalo! Uchopila míček do tlamičky!!!! Následovala mohutná pochvala. Ale z očí se lehce dalo číst: "za co jsem byla pochválená?!" A tak jsme
pokračovaly dál. Trochu to zkátím, po cca 30 - 35 minutách jsme konečně docílily požadovaného; na povel aport uchopí do tlamičky míček. Tuto
fázi budeme dále upevńovat. Typuji, že tak dva a nebo tři dny, pokud se nestane nějaký zázrak a nezačně ho postupně nosit sama.
Eliška ihned po vpuštění do místnosti strkala míčkem tak vehementně, že jse se chvíli bála, aby si neublížila. A ono nic! Žádnou dobrotu to
nepřineslo. Sveřepě proto začala předvádět vše přes pac, lehni, překul se, hrabání pacinkou o zem, kňourání, prostě vše co Vás napadne, ale
bez zájmu o tu naprosto zbytečnou kulatou věc. Zkusila jsem tedy míček vzít do ruky a vnutit ji ho. Po několikero přestrčení čumákem ho nakonec
oblízla. Zajásala jsem a odmněnila ji. Alespoň dílčí úspěch! Jenže pes samozřejmě vůbec nepochopil co udělal správně a míčku si stále více
přestal všímat. Stejně jako zájem o výcvik velmi rychle upadal - když nepadají frolíky není třeba se namáhat. Pokusila jsem se ji vybudit
stejným způsobem jako Lilu, sice to moc nepomohlo, ale byla ochotná se výcviku dále věnovat. Zkusila jsem tedy jinou taktiku. Kulíšek je totiž
kořistník a svou kořist si brání. Strčila jsem ji tedy míček a předstírala, že ji ho chci vzít. Po několika pokusec pes na tuhle "hru" přistoupil.
Počkala jsem, až pootevře tlamičku a sama alespoň malililinko uchopí míček. Za to následovala obrovská pochvala. Postupně jsem povel "seberu"
začala kombinovat s povelem "seberu aportek" a nakonec jen aportek. Elišce se několikrát nevědomky podařilo míček alespoň trochu uchopit, za
což byla náležitě pochválena. Cvik jsme ukončily po cca 40 minutách, kdy pochpila, že míček musí alespoň trochu vzít do otevřené tlamičky.
U Eličky vidím jetě dlouhý čas, než začne aportovat. Ale jestli se to podaří, buse to tak velký úspěch, že to nedokážu ani popsat!
Den třetí, večerní pokračování
Aby necvičila pořád jen panička, zkusil jsem s holkama aportovací kratochvíli i já. Nejdřív s Lilu. Náš černoušek se poměrně rychle zorientoval
a došel k závěru, že páníček u minulých lekcí chyběl a tudíž není třeba se moc namáhat. Lilu tak hrála retardovanou a tvářila se, že neví oč tu běží.
Nicméně pak se začala snažit. Nakonec jsme skončili tak, že jsem se ji snažil přesvědčit, ať mi vezme míček z ruky. Po chvíli šťouchané čumák a
pacinkami se podařilo :-). A tudíž došlo i na odměnu.
Kulíšek se poměrně rychle pustila za míčkem. Po čumáčkovém fotbalu jsme se poměrně rychle propracovali na pacinkový a pak i na oblizování míčku.
Nicméně už ne na vzetí míčku do tlamičky. Ale už pochopila, že na povel "aport" je žádoucí po míčku jít a ukořistit pacinkami a případně olíznout.
Tak uvidíme, jak se bude dařit dál. Ale vidím to nadějně ;-).
Den čtvrtý - 10.9. 2012
Hurá, už to také vidím nadějně! Eliška dneska předvedla poměrně výborně to, co se od ní očekávalo - okusování míčku. Samozřejmě, byla u toho trochu
také pacinkovaná, ale zdá se, že ví, co po ní chci. Když jsem zkusila míček o něco více vzdálit ode mne, nesetkalo se to s pochopením. Pes si před mne
lehl a čekal, kdy se míček sám přiblíží. Tak jsme zvolily kompromis a míček jsem posunula trochu blíže. Na to pes už reagoval a cvik splnil přesně.
Budeme tedy pokračovat ve vzdalování míčku ještě zítra a budu očekávat stejné splnění cviku - tedy žužlání míčku.
Lilu se zdá být docela dobře nastartovaná. O míček jeví veliký zájem a je ochotná s ním manipulovat. Zatím jen packami, ale vehementně. Okusování
a otevírání tlamičky na míček nám jde také skvěle. Ani ji nedělá problémy sledovat míček, když je dále ode mne. Ještě si to promyslím, zda zítra
už po ní budu chtít nově pohazování míčku tlamičkou a nebo ještě setrvám na cviku. Ale zde vidím, že by tomhlo již brzy jít.
Ono to asi půjde oběma holkám! Jsem nadšená, ale nechci to zakřiknout. Zdá se, že se výcvik povede!!!! Doufejme. :-D
Páty den - 11.9. 2012
Nakonec jsme upevňovaly, to co už holky umí, totiž okusování míčku. Oběma to šlo naprosto bez problémů, už přesně vědí, co po nich chci. Sice to občas zkusí, jestli by nedostaly dobrůtku i za jiný cvik, ale protože neustále trvám na svém, vrhnou se k míčku - zde vidm véééélikánské zlepšení u Elišky, vrhá se k němu ochotně a zdá se, že ji to baví - a ten okusují. Zítra bude další stupeň cviku. Dostat míček do tlamičky a ideálně také to odhodit mým směrem. Uvidíme, necháme se překvapit, co si na nás holky vymyslí. :-)
Šestý den - 12.9. 2012
Eliška stále ještě nic. Ví, že má tlamičkou uchopit aportek, ale pořád ho jen ožužlává. Ale snažím se. Lilu, perfekt! Aportek vzala do tlamičky několikrát úplně sama a už ho i poponesla. Sice různým směrem, ale drží a nese. Zítra pokračujeme u Elišky v pokusu dostat míček do pusy a samostatně ho poponést a u Lilu budu upevňovat nošení. Už jsme spotřebovaly cca 1,5 kg frolíků - včera jsme dokupovali s Honzou nový 2,5 kg pytel. Budu ho používat jako měřák. Pokud ho vypotřebuji a holky nebudou aportovat, tak je to špatné. Ale zase tak černě bych to osobně neviděla. Jen to chce ten správný impuls pro Elišku. Do zítra nad tím budu přemýšlet.
Sedmý den, 13.9. 2012
Upevňujeme cvičení. Lilu aportuje, alespoň v náznaku. Ví, že má dojít pro odhozený aportek a že ho má v tlamičce přinést zpět. Nicméně si s ním
po cestě hraje, pouští ho z tlamičky a vyzývá mně ke hře. Je to roztomilé, ale jé trvám na splnění cviku, tedy přinesení aportku až ke mě. Daří
se daří, mám z ní obrovskou radost.
Kulíšek je o pár lekcí pozadu. Konečně jsme se dostaly k tomu, že aportek musí vzít do tlamičky a ne po něm packovat. Ale stále ho odmítá nějakou
dobu (biť se jedná o vteřiny) držet v tlamě. Okamžitě ho vyplivuje. Tak postupně sekundové intervely protahujeme, aby pochopila že má míček držet
v tlamě. Potom přijde na řadu přinášení, tedy fáze, ve které je Lilu nyní.
Důležité je, že holky cvičení baví a opravdu se na něj těší! To je pro mě dostatečná odměna. :-)
Devátý den 16.9. 2012
Lilu aportuje. Čím dále více se to blíží skutečnému aportování. Vlastně bych řekla, že aportuje úplně skvěle. O míček jeví zájem,
ví, že ho má vzít do tlamičky a přinést ho. Někdy si ho radostí pohodí během cesty, ale účel - donést ho paničce a předat
do ruky také zvládáme. Takže velký a nepřehlédnutelný úspěch!!! Dnes jsme zkusily vyměnit aportek během cvičení a přinášela
oba dva naprosto perfektně.
Eliška - naprostá nula. Spíš bych řekla, že se to zhoršuje. Uchopit míček do tlamičky, aniž by ho okamžitě pustila
- to ani omylem. Pes už se jen odevzdaně šmrdolí kolem mě. O aportek nejeví zájem vůbec. Jsem v depresi - asi se nikdy
nenaučí aportovat. A nebo prostě jsem špatný výcvikář.
Vracíme se tedy na začátek. Pes v tuto chvíli musí do aportu žďuchnout
čenichem, jinak odměnu nedostane. Nazpět budujeme tady zájem o aport a dotýkání se ho - ale bez pacinek. Jakmile se do toho
zapojí pacinky, cvik není správně. Zdá se, že tam je zakopaný pes - pes rozumí aportek, ale má to místo s tlamou spojené s pacinkama.
Takže znovu, lépe a radostněji. I když teď mám spíše pocit, že to dříve vzdám já, než se pes naučí aportovat. Ale co, pytel frolíků je
zatím opravdu plný, měřidlo ukazuje, že máme stále ještě čas...
Den nevím kolikátý - 6.11. 2012
Mezi touto delší pauzou, kdy dělám opět zápis se toho moc nedělo. Moc jsme necvičili a když ano v těch řídkých případech, nestálo to moc za
zaznamenání. Lilu aportování baví, ladíme jen detaily jako předat aport do ruky a potom bude následovat sednutí si s aportem v tlamičce. I když
to jí jde, jen to budu vyžadovat ve stu procentů případů (jak se znám, tak sto procent to nebude, ale většina by to být mohla).
Tudíž, dnes velmi aktivně a radostně nosila aportek a v cca 60ti procentech mi ho ředala do natažené ruky hned napoprve. Ještě to budeme den
či dva čvičit, potom se vrhneme na to sedání s aportkem.
U Elišky jsme v průběhu toho času nezaznamenali moc velký průlom. To že se má zajímat o pohozenou hračku tuší, ale zatím jsme se v mezičase
stále nebyli schopni posunout od packování, šťouchání čumáčkem do hračky a příležitostného okusování ke správnému "zakousnutí" aportku.
Ale dnes pozor, průlom!!! Dnes s ním ze zoufalství začala pohazovat, tudíž ho konečně vzala do tlamičky, zvedla ho v ní a pohodila směrem ke mě.
Mám velikánskou radost, že se povedl tento krok. Podle mého názoru ten nejdůležitější. Uvidíme, co přinesou následující dny. Třebas i druhý pejsan
začne aportovat. Ale nechci být přehnaný optimista. ;-)
8.11. 2012
Výrazný pokrok u Elišky. S aportkem si radostně pohazuje. Kladu důraz na obě slova - RADOSTNĚ a POHAZUJE. Tedy výcvik ji skutečně baví a konečně
pochopila, že aport má vzít do tlamičky! Užasné, jsem nadšená!!! Postupně budeme upevňovat nošení aportu.
Lilu je samozřejmě v tomto napřed, aport nosí. A také radostně! Tu to skutečně baví a bavilo od začátku, je spokojená, že se učí něco nového,
že provozujeme další výcvik spolu. Tedy aport stále nosí a přináší, stále pilujeme předání aportu do ruky, není sto procentní. Sedat při
předávání aportu si začala sama, podporuji to.
Tedy celkově jsem maximálně spokojená.
9.12. 2012
Začala jsem s Eliškou, aby neměla pocit, že chodí stále druhá. Nejprve se mi snažila přinýst jinou hračku, než mnou stanovený aportek. O to se už
v náznaku pokoušela včera, Ale ani dnes jsem nepovolila. Prostě jsem aportek vzala a znovu ji ho hodila. Tentokrát si již vyzývavě pohazovala
tím správným. Ale dokud jsem ho nevzala do ruky z její tlamičky, odměnu nedostala. Potom už to šlo ráz na zár. Po pár pokusech pochopila, že ho
chci předat do ruky a předávala ho. Sice je v tom ještě spousta pohazování a zbytečného okusování, ale jsme na správné cestě. Takže i přes slepé
uličky se blížíme k vytouženému cíli.
Lilu musí aportek donést a předat do ruky. Sice mi u toho povává i pacinku, ale to nedaví. Tedy alespoň mne. Stále občas ještě pohazuje marnivě aportkem,
ale lepší se to. Zdá se že nové dobrůtky, sušené kuřecí maso, je tak velkou motivací, že se oba pejsani mohou přetrhnout, aby cvik splnili.
11.12. 2012
První aportování venku, tedy v rušnějším prostředí. Lilu se toho zhostila naplno, jako vždycky a aportovala levou zadní tlapou. Sice mi stále podává jak aport, tak packu, ale celou dobu ho drží a nepustí, dokud si ho nevezmu. Elišce se moc nechtělo. Že by snad tím, že je venku zima a sníh? Ale nakonec v zoufalství, kdy ji Lilu aport dvakrát ukradla, tak napotřetí ho už přinesla. Tedy, stylem pohazování v před, ty ho přeci chytneš. Ale nedala jsem se, stále chci, aby mi ho dávala do ruky. Zatím to není sto procentní, ale blížíme se.
11.12. 2012
Lilu exceluje. Cvik je naučen k mé naprosté spokojenosti. Tedy aport rychle hledá, popadne ho do tlamičky a rychle pádí tou nejkratší cestou zpět k mé osobě.
Pochopila, že aport si od ní nevezmu, pokud si nesedne a nepočká, dokud si he neodeberu z její tlamičky. Příště se pokusíme o další video a mezi tím, než
do této fáze dovedu Elišku, budu s ní cvičit něco jiného. Jediné, co se nám nepodařilo odstranit je při čekání na převzetí aportku mou osobou mi zároveň
podává i pacinku. U zkoušky by to asi neprošlo a nebo prošlo s nižším počtem bodů, ale mne osobně to přijde jako její osobitá tečka za provedeným cvikem.
Nemám v plánu ji to odnaučovat. Takže, po pár lekcích mohu prohlásit, že jeden pejsek z naši bandy umí aportovat. S radostí, nadšení a baví ho to. Co víc si přát?!
Eliška také postupuje poměrně solidními kroky vpřed. Dnes si sice opět asi dvakrát zkoušela hned napočátku ověřit, zda by se dobroty nemohli vydávat za nějaké
snažší cviky, ale když jsem trvala na svém, na další pokus už aportek přinesla. Nejprve si s ním rozmarně pohazovala, ale postupně sama přišla na to, že je to
zbytečné, že tudy cesta nevede. To co po ní chci je, aby mi aportek předala z tlamičky do ruky, proto ačkoli to vypadá efektně, nemá to význam ani smysl.
Tudíž směřujeme k tomu, aby aportek nosila sama a rychle zpět, protože za to přeci následuje ta super dobrá odměna v podobě kuřecího masíčka. Ke konci lekce
vzala za své, že aport si od ní skutečně jinak, než z její tlamy nevezmu, tím jsme překonaly, snad i tento krok. Tak teď ještě zvládnout to sedání při
přinášení aportu a bezchybné předání. A bude vyhráno i u druhého pudlete.
17.1. 2013
Několikráte jsme cvičili v průběhu prosince a také ledna. Jak v klidném prostředí, tak s rozptýlením venku či mezi okolními psy. Jakmile trochu povolí mé zkouškové
nasazení ráda udělám videa, jak nám to spolu jde. Aby jste měli jasnou představu, kam až jsme to dotáhly. :-)
Lilu o aport jeví velikánský zájem a baví ji to. Kulíšek má zájem spíše o ty dobroty, ale také to bere jako docela fajn hru, ze které se sypou dobroty za
správné provedení cviku.
Tudíž předběžně tento cyklus uzavírám s tím, že ano, skutečně lze i neaportujícího pejska naučit aportovat. Nepovažuji se za velkého výcvikáře, proto věřím,
že někdo zkušenější by spoustu mých omylů a slepých cestiček přeskočil a vyhnul se jím. Ale když se to povedo nám, zvládnete to i Vy. Věřte si a s chutí do toho!!!
7.2. 2013
Poslední záznam, tentokráte video záznam. Jsem nadšená a spokojená, co jsme spolu od nuly dokázaly!
Lilu
Eliška